Chilopsis linearis 'BURGUNDY'

Chilopsis je atraktivní opadavý keř nebo nízký strom z jihozápadu USA a Mexika, kde se přirozeně vyskytuje v horkých oblastech, jež mohou hraničit s polopouští. Díky tomu a podobnosti jeho listů s vrbou se mu v angličtině říká pouštní vrba, což je jméno, které používáme i my, neboť své české jméno ještě nedostal. Patří do stejné rodiny trubačovitých jako katalpy a dokonce kdysi v Uzbekistánu posloužil jako jeden z rodičů pro mezirodové křížení s katalpou, z čehož vznikla chitalpa.

Burgundy je velmi krásná selekce pouštní vrby, jejíž původ se nám nepodařilo dohledat a nejpodobnější odrůda Rio Salado má o něco světlejší květ. Od června až do září tvoří vzpřímené, vrcholové hrozny s až 16 poupaty, jejichž počet se s postupem sezóny zmenšuje. Z nich se otevírají okázalé, jemně vonné, temně vínově rudé, sametové květy s bílými a žlutými proužky v hrdle. Jejich tvar je podobný květům katalp – široce rozevřená trubka s mírně řasenými okraji, někomu dokonce připomíná orchidej, nejspíš kvůli hrdlu. Rostlina přirůstá celou sezónu a ve vrcholech nových větviček se vždy tvoří nové květy, takže je-li teplé a slunné léto, dokáže kvést téměř souvisle až do jeho konce.

Listy jsou většinou 8-14 cm dlouhé a uzoučké – jejich šířka nepřesáhne několik milimetrů. Jsou opadavé, světle zelené a rostlina díky nim nabývá vzdušného a exotického vzezření a vypadá trochu jako štětkovec (callistemon). Chilopsis neroste moc rychle, kolem 20-30 cm za rok a tvoří vyšší, zakulacené keře či nízké stromy tvořící světlý stín. Mladé rostliny jsou štíhlé, přísně vzpřímené a šířku nabývají až s věkem. Dospělé keře mohou být stejně široké jako vysoké. Zjara před rašením lze tvarovat či udržovat menší řezem. Většinou netrpí ne nemoci ani škůdce. Jako většina v létě kvetoucích dřevin raší velmi pozdě, někdy až koncem dubna.

Chilopsis vyžaduje plné slunce a výborně propustnou zem, aby mu neshnily kořeny. Jiné nároky na půdu nemá – nepotřebuje hnojit a zvládne jakékoli pH. Po zakořenění snáší i sucho. Původně se tento druh považoval za příliš choulostivý, ale za několik posledních desetiletí se údaje o jeho odolnosti upravily na zónu 6, což odpovídá -23 °C. My jsme jej doposud vyzkoušeli při zimních teplotách do -20 °C – bez jakéhokoli poškození.

Poslední revize 07-10-2021