Magnolia 'ELIZABETH'

Jméno tohoto křížence zřejmě nemá nic společného s královnou Alžbětou, neboť nepochází z Velké Británie, ale USA. Je to už pěknou řádku let, přesně v roce 1957, kdy paní Evamaria Sperber z Brooklynské botanické zahrady
ji vysadila jako novopečeného křížence magnólie acuminaty a magnólie denudaty. Nebo spíše vysela, protože se jednalo o semenáček, na jehož kvetení čekala další dlouhé roky. V roce 1972 spatřila první květy a o 5 let později, když se barva ukázala jako stálá, nechala ji patentovat (U.S. PP4145). Pojmenovala ji po Elizabeth van Bruntové, ředitelce a mecenášce Brooklynské botanické zahrady.

Květy této odrůdy jsou velkým úspěchem mezi žlutokvětými magnóliemi. Jejich barva je podle umístění prvosenkově až máslově žlutá s lehce zeleným žíháním zvenčí směrem od spodku kalichu vzhůru. Jakmile se květy proderou z poupat, den či dva stojí vzpřímeně na větvích a mají cca 7 cm na výšku a 2-4 cm do šířky. Po úplném rozvití se okvětní plátky trochu zvlní a obnaží střed s nápadnými tyčinkami na červeném podloží. Plátky jsou oválně vejčité se zaoblenými konci. Roubované rostliny kvetou již 2.-3. rokem.

Opadavé listy jsou opakvejčité, příjemně trávově zelené z lícové strany, poměrně velké – 12 až 23 cm dlouhé a 7-10 cm široké. Jejich barva zůstává čerstvě zelená od jara až do podzimu, kdy se zbarví do žluté či žlutohnědé a rychle opadávají. Tvar keře je pyramidální a během 20ti let dokáže dorůst 4-5m a přibližně polovinu své výšky do šířky.

Nejlépe vynikne barva květů, pokud je tato magnólie zasazena proti tmavě zelenému pozadí, jelikož kvete na holých větvích. Máte-li například stálezelený živý plot nebo vyšší jehličnany v pozadí, Elizabeth bude stát před nimi jako vyparáděná krasavice. Je výborná jako samostatně stojící solitéra, ale hodí se i do promyšleného aranžmá s jinými, menšími rostlinami, jimž bude dělat dominantu a doplňovat žlutými květy barevnou kompozici. Například některé nižší jehličnany japonského či vřesovištního typu nebo méně vzrůstné červenofialově kvetoucí magnólie jí budou dělat nápadnou a přesto decentní společnost.

Magnólie se nestříhají. Pouze pokud potřebujete vytvarovat keř, omezit vzrůst nebo udělat výchovný řez mladé rostlině rychle napěstované do nevzhledného tvaru, učiňte tak co nejdříve po dokvětu, aby stihla nasadit poupata na příští rok. Mějte na paměti, že každá magnólie může na řez reagovat rozdílně.

Opadavé magnólie potřebují vlhkou, mírně až velmi kyselou zem a umístění na plném slunci nebo v lehkém polostínu. Mají mělké kořeny, které sbírají živiny hlavně při horní vrstvě země, proto je důležité při výsadbě věnovat největší pozornost přisypání kvalitní rašeliny, eventuálně s příměsí dlouhodobě rozpustného hnojiva, nad kořeny seshora. Ale pozor na zasazení příliš hluboko, s největší pravděpodobností jí tak vykopete hrobeček. Zasaďte ji tam, kde v okolí cca 2m od středu keře nebudete nic kopat ani rýt – tato kráska není zrovna družná a je chamtivá - nemá ráda, když ji otravujete u kořenů, kterými se rozroste doširoka kolem sebe. Je plně mrazuvzdorná do cca -27°C. I přes výbornou mrazuvzdornost ocení zamulčování kořenů, aby neztrácela vlhkost v žádném ročním období.

Poslední revize 15-12-2007, 06-04-2012