Magnolia officinalis

Magnólie lékařská je zvláštní a raritní taxon původně z čínských hor, kde rostla v nadmořských výškách od 300 do 1500 m. Vyznačuje se obzvláště velkými listy a vonnými, bílými až máslově nažloutlými květy na již olistěných rostlinách od května do června. Květy jsou jednoduché, smetanově bílé, pevné, 10-14 cm široké, okvětní plátky stočené dovnitř jako lodičky a střed zdobí množství tyčinek béžových seshora a zářivě karmínově červených zespodu jako u magnólie velkokvěté. Z opylených květů se koncem léta tvoří semeníky se šarlatově červenými, lesklými semeny.

Enormně velké listy a jejich stavba nápadně připomínají m. tripetalu stejně jako m. obovatu a někteří botanici se dokonce domnívají, že jde spíše o poddruh druhé zmiňované než o samostatný druh. Opadavé listy jsou 20-40 cm dlouhé a 10-20 cm široké, středně zelené, mírně svěšené jako listy dřínů, raší s bronzovým přelivem, jejich okraje mohou být lehce stočené dovnitř a na podzim se mění na zlatožluté až jantarové. Magnólie lékařská roste do vysokého, vzpřímeného, úzce vejčitého keře či dlouhověkého stromu o výšce mezi 10 a 20 metry (podle prostoru na kořeny). Ve srovnání s ostatními druhy je náročnější na vlhkost (půdní nebo vzdušnou).

České jméno odkazuje na staletí jejího použití v medicíně, nejprve v tradiční čínské a později i v moderní celosvětové farmacii. V léčitelství se používala její poupata, ale jelikož silnější účinky má její aromatická kůra a kořeny, sklízela se ve své domovině tak hojně, že dnes je v Číně již vyhynulá podobně jako libanonský cedr v Libanonu. Pěstuje se jen v zahradách, parcích a na farmaceutických plantážích, kde se možná už ani nejedná o původní druh, ale vybranou selekci.

Magnólie se nestříhají. Pouze pokud potřebujete vytvarovat keř, omezit vzrůst nebo udělat výchovný řez mladé rostlině rychle napěstované do nevzhledného tvaru, učiňte tak co nejdříve po dokvětu, aby stihla nasadit poupata na příští rok. Mějte na paměti, že každá magnólie může na řez reagovat rozdílně.

Opadavé magnólie potřebují vlhkou, mírně až velmi kyselou zem a umístění na plném slunci nebo v lehkém polostínu. Mají mělké kořeny, které sbírají živiny hlavně při horní vrstvě země, proto je důležité při výsadbě věnovat největší pozornost přisypání kvalitní rašeliny, eventuálně s příměsí dlouhodobě rozpustného hnojiva, nad kořeny seshora. Ale pozor na zasazení příliš hluboko, nesjpíše jí tak vykopete hrobeček. Zasaďte ji tam, kde v okolí cca 2 m od středu keře nebudete nic kopat ani rýt – tato kráska není zrovna družná a je chamtivá – nemá ráda, když ji otravujete u kořenů, kterými se rozroste doširoka kolem sebe. Ocení stanoviště chráněné před ostrým větrem a zamulčování kořenů, aby neztrácela vlhkost v žádném ročním období. Mrazuvzdorná je do cca -30 °C, ale vyžaduje chráněnou pozici před silným větrem, který jí snadno roztrhá velké listy.

Poslední revize 16-12-2020