Magnolia 'MAXINE MERRILL'

Magnólie Maxine Merrill je kříženec m. acumuniata ssp. subcordata ‚Miss Honeybee‘ a m. x loebneri ‚Merrill‘, kterou vyšlechtil jeden z velikánů ve světě magnólií – americký šlechtitel Phil Savage, který jako první začal testovat přenášení cizího pylu na tzv. okurkovou magnólii (m.acuminata), jež tvoří žluté květy – tolik vyhledávanou barvu u magnólií.

Maxine Merill Nese menší, pevné, tulipánové květy se 6 okvětními plátky světle banánově žluté barvy. Vykvétá středně pozdně – od konce dubna a kvete bohatě již jako mladá rostlina. Tvoří lehce nepravidelně pyramidální keř se zaoblenou korunou v dospělosti, o výšce kolem 4 metrů a asi poloviční šířce. Neroste rychle a dobře se větví. Opadavé listy jsou široce obvejčité, středně zelené s bronzovými tóny při rašení a objevují se až v polovině kvetení.

Magnólie se nestříhají. Pouze pokud potřebujete vytvarovat keř, omezit vzrůst nebo udělat výchovný řez mladé rostlině rychle napěstované do nevzhledného tvaru, učiňte tak co nejdříve po dokvětu, aby stihla nasadit poupata na příští rok. Mějte na paměti, že každá magnólie může na řez reagovat rozdílně.

Opadavé magnólie potřebují vlhkou, mírně až velmi kyselou zem a umístění na plném slunci nebo v lehkém polostínu. Mají mělké kořeny, které sbírají živiny hlavně při horní vrstvě země, proto je důležité při výsadbě věnovat největší pozornost přisypání kvalitní rašeliny, eventuálně s příměsí dlouhodobě rozpustného hnojiva, nad kořeny seshora. Ale pozor na zasazení příliš hluboko, nesjpíše jí tak vykopete hrobeček. Zasaďte ji tam, kde v okolí cca 2 m od středu keře nebudete nic kopat ani rýt – tato kráska není zrovna družná a je chamtivá – nemá ráda, když ji otravujete u kořenů, kterými se rozroste doširoka kolem sebe. Ocení stanoviště chráněné před ostrým větrem a zamulčování kořenů, aby neztrácela vlhkost v žádném ročním období. Mrazuvzdornost je min. -29 °C a možná ještě trochu níže.

Poslední revize 08-12-2020