Pinus nigra 'HORNIBROOKIANA'

Borovice černá byla poprvé popsána v roce 1785 rakouským botanikem Johannem Arnoldem (nikoli Schwarzeneggrem!), čímž Rakousku zajistila celosvětovou borovou slávu. Pochází z Rakouska, odkud se postupně dostala do sousedních zemí, kde na některých lokalitách vytlačuje původní borovici lesní. Těžko říci, zda je to dobré, protože příroda potřebovala odolnější druh jako náhradu těch choulostivějších v rychle se měnícím klimatu, či špatné, protože lze považovat za invazní. Každopádně je zjevné, že se jedná o odolný druh, který i přes původní obavy z choulostivosti již přestál silné mrazy až –40 °C stejně jako vysoké teploty Severní Afriky. Není proto divu, že se šlechtí a selektují nové odrůdy pyšnící se stejnou odolností, ale většinou mají menší vzrůst, aby se vešly i do malých zahrad.

Hornibrookiana je zakrslá, až by se dalo říct plazivá varieta vzniklá jako čarověník borovice černé, která nedorůstá ani desetinu výšky svého rodiče. Nese tmavě zelené, mírně lesklé, tuhé a poměrně dlouhé jehlice o délce 6-10 cm, jež vyrůstají ve svazcích po dvou. Roste do široce miskovitého tvaru a v úplné dospělosti nebývá vyšší než asi 60 cm s takřka dvounásobnou šířkou. Je velmi kompaktní a hustá, přesto nepravidelná a každý kus je unikát. Proto se často využívá do bonsají.

Borovice potřebují plné slunce a dobře odvodněnou zem. Na pH půdy příliš nezáleží, jen by neměla být přespříliš vápenatá. Po zakořenění snáší sucho. Hnojení není nutné. Řez je možný zjara před rašením nebo koncem léta a to pouze na větvích s jehlicemi. Popřípadě lze tvarovat odlamováním nových výhonů (tzv. svíček) na jaře, nebo jejich krácením. Při pěstování v nádobách bude dříve ztrácet starší jehlice. Mrazuvzdorná do cca -40 °C.

Poslední revize 06-03-2020