Berberis gagnepainii var. lanceifolia

Dřišťál Gagnepainův pochází ze západní Číny, z oblastí Hubei a Sichuan a je to velké fešák mezi stálezelenými druhy vhodnými pro naše podnebí. Poprvé byl popsán kolem roku 1905. Tvoří nadýchané keře, jejichž listy se liší velikostí – délkou i šířkou. Mohou být celokrajné, jemně zoubkaté, nebo výrazně zvlněné až ostře pichlavé. Každý z nich má své jméno odrůdy nebo selektované variety.

Lanceifolia je úzkolistá forma tohoto dřišťálu, jehož listy jsou krátce kopinaté, jenom lehce zvlněné a při krajích jemně pilovité a zakončené ostrou špičkou. Bohatě obrůstají světlé větvičky, jež jsou částečně vzpřímené a částečně se rozkládají do stran. Listy jsou neopadavé, středně zelené, mírně lesklé a na podzim se barví do několika odstínů červené, a aniž by opadaly, na jaře se znovu zazelenají. Trochu připomínají listy helvingie čínské. V květnu až červnu vykvétají malé trsy sírově žlutých květů ve velkém množství, po kterých následují borůvkově namodralé, protáhlé, nejedovaté plody. Není neobvyklé, že se na v pozdním létě na keři objevují znovu sem tam květy už v době, kdy modrají zrající plody.

Ve volné přírodě umí v úplné dospělosti dorůst až 2m, ale většinou se drží mezi 1 a 1,5m. Roste hustě i když lehce nepravidelně a lze jej po odkvětu stříhat tj. koncem jara, nikdy na začátku jara, protože byste přišli o květy. Alternativní termín řezu je v polovině léta, kdy se keř spíše tvaruje. Díky ostnitým větvím se hojně využívá jako přírodní bariéra proti zvěři. Díky bohatému kvetení se jedná o ceněnou rostlinu pro včelí pastvu.

Pěstovat lze v téměř jakékoli dobře odvodněné zemi, hnojení není nutné. Nejlépe poroste na plném slunci či v mírném polostínu. Dobře snáší i zanedbání a jakmile zakoření, tak i krátké letní přísušky. Nevyžaduje mulčování, ale za rovnoměrné vlhko pod nevysychající kůrou bude vděčný. Mrazuvzdorný je do cca -29°C a ve volné přírodě roste v nadmořských výškách od 2000 do 4000 m/n, takže je zvyklý i na nevlídné klima.

Poslední revize 14-02-2020