Gaultheria mucronata (syn. Pernettya) + ODRŮDY

Libavka je vřesovištní, stálezelený keřík s drobnými listy a barevnými plody koncem léta a na podzim. Na rozdíl od své blízké příbuzné libavky poléhavé (g.procumbens) ze Severní Ameriky tato pochází z úplného jihu Jižní Ameriky, kde je její běžné jméno chaura, jež zdomácnělo ve více jazycích a uslyšíte jej i v češtině.

Libavka hrotitá nese drobně vejčité, velice lesklé, středně až tmavě zelené, neopadavé listy na tuhých ale křehkých větvičkách, jejichž barva může být zelená, hnědočervená až sytě červená - podle odrůdy. Droboučké, konvalinkové, bílé květy se objevují koncem jara a v létě a jsou následovány atraktivními, poměrně velkými plody - bobulemi, které jsou sice jedlé, ale chutnají trochu jako polystyren, takže gurmánský zážitek nečekejte. Plody jsou v barvách bílé, různé sytosti růžové až purpurově červené. Protože se objevují na podzim, je libavka ideálním doplňkem podzimních a zimních aranžmá v květináčích a jiných venkovních nádobách společně s vřesy a podobnými keříky.

Libavka roste poměrně divoce do všech stran a ochotně se rozšiřuje oddenky. Většinou se ale pro pěknější tvar a menší velikost koncem jara (před kvetením) tvaruje střihem. Protože se jedná o vřesovištní keř, nabídněte jí stejnou zem jako pro pěnišníky, azalky nebo mamoty: zem musí být prolehčená (například přidáním vláknitého substrátu, odpadové kůrové drtě apod.), kyselá (přidáním rašeliny) a dobře propustná (pokud máte jílovitou zem, nedělejte hlubokou jámu, ale široké a mělké lože). Přesto musí být neustále vlhká (nikoli mokrá), takže řádně zamlčujte a občas zalijte, hlavně během kvetení a následně při tvorbě plodů. Můžete jí čas od času dopřát vyvážené, pomalu rozpustné hnojivo, ale není to nutné, roste i bez zásahu vcelku spolehlivě. Je dobře mrazuvzdorná do min. -24°C, možná ještě o trochu více.

Poslední revize 20-11-2019