.jpg)
Euonymus japonicus 'MICROPHYLLUS ALBOVARIEGATUS' zakrslý brslen japonský
Euonymus
Rod Euonymus, česky brslen, je botanicky rozmanitá skupina dřevin, která zahrnuje jak opadavé, tak stálezelené keře i menší stromky. V přírodě se vyskytuje především v mírném pásu severní polokoule – od Evropy přes Kavkaz až po východní Asii. Některé druhy byly zavlečeny i do subtropických oblastí jihovýchodní Asie a Austrálie. V zahradách se nejčastěji setkáme s několika zástupci: evropský Euonymus europaeus s nápadnými růžovými plody, stálezelený Euonymus fortunei, který se plazí i šplhá po zdech, nebo stálezelený Euonymus japonicus, který tvoří kompaktní keře s lesklými listy. Rod je známý svou schopností přizpůsobit se různým podmínkám, což z něj činí oblíbený materiál pro městskou zeleň, živé ploty i sbírkové výsadby. Dřevo některých druhů, zejména těch s tvrdší strukturou, se v Asii tradičně využívalo k výrobě jemných štětců pro kaligrafii – ceněno bylo pro svou pevnost a jemnou vláknitou texturu.
Brslen japonský, Euonymus japonicus, je původní dřevinou Japonska, odkud byl na počátku 19. století zaveden do Evropy; do britských zahrad se dostal roku 1804. Druh popsal Carl Peter Thunberg (1743–1828), švédský botanik a přímý žák Carla von Linné, který během svého pobytu v Japonsku v 70. letech 18. století studoval místní flóru v době, kdy byla země pro Evropany téměř zcela uzavřená. V Japonsku se Euonymus japonicus vyskytuje přirozeně jako keř nebo menší strom v pobřežních oblastech, na okrajích lesů a v nížinách, ale zároveň byl po staletí běžně pěstován v bezprostředním okolí lidských sídel. Nešlo o rostlinu s náboženským či symbolickým významem, nýbrž o praktickou, vždyzelenou dřevinu využívanou jako stříhaný živý plot, větrolam a ochrana soukromí kolem domů, cest a zahradních zdí. Pro Japonce představoval spolehlivý, snadno udržovatelný materiál, který snáší opakovaný řez, zůstává zelený po celý rok a dobře funguje v městském prostředí. Právě tato kombinace přirozeného výskytu, dlouhodobého pěstování a každodenní užitnosti vysvětluje, proč byl brslen japonský vnímán jako běžná dřevina a proč se po svém zavedení do Evropy rychle ujal v zahradách, parcích i uličních výsadbách, kde se stal základem pro šlechtění celé řady kultivarů.
Microphyllus Albovariegatus je zakrslá odrůda japonského brslenu s drobnými, pevnými listy, které jsou výrazně bíle lemované. Listy měří přibližně 2 × 0,5 cm, jsou lesklé, stálezelené a vytvářejí svěží kontrast mezi tmavě zeleným středem a krémově bílým okrajem. Na jaře působí jako jemné krajky, v létě se barvy ustálí do elegantního dvoubarevného vzoru. Celkový habitus je kompaktní, hustý, se vzpřímenými větvičkami rostoucími těsně vedle sebe. Růst je pomalý, kolem 10 cm za rok, což z něj činí ideální rostlinu pro malé prostory, nádoby nebo tvarování. Květy jsou nenápadné. Odrůda pravděpodobně vznikla jako selekce samovolné bíle panašované mutace zelenolisté formy, kterou v Evropě představil německý lékař a botanik Philipp Franz von Siebold (1796–1866).
Díky svému kompaktnímu růstu a světlému olistění se Microphyllus Albovariegatus výborně hodí jako kontrastní prvek v zahradní kompozici. Vynikne vedle tmavolistých stálezelených keřů, nebo v kombinaci s rostlinami s většími listy, jako jsou leukotoe či pierisy. V malé zahrádce vytvoří s drobnolistými hebe, zakrslou klečí nebo bonsají dojem miniaturní japonské scenérie. Jeho drobný vzrůst z něj činí ideální volbu pro lemování záhonů, výsadbu do nádob nebo nízké živé ploty. Díky bílé kresbě se dobře kombinuje s trvalkami s pestřejšími listy, a to jak ve studeném, tak i teplém tónu. Zkuste modrou ve formě zvonků, kompaktní šanty nebo menších šalvějí, nebo naopak rozzářené květy žluto-červených kokard a krásnooček. A obzvlášť sofistikovaně bude vypadat i vedle mnohokvětů. V japonsky laděných výsadbách působí jako decentní ozdoba mezi kameny a kapradinami. Pravidelný tvar a pomalý růst vybízí ke tvarování – do nízkých koulí nebo jako součást geometrických výsadeb.
Zakrslé brsleny patří k nejodolnějším odrůdám japonského brslenu, a to nejen vůči mrazu, ale i proti štítence brslenové. Nejlépe se jim daří na slunci až v polostínu, ve stínu rostou pomalu a slabě. Letní slunce snáší bez problémů, zato v zimě a na jaře je vhodné vybrat pestrolistým odrůdám místo, kde nebudou vystaveny přímému slunečnímu svitu po celý den – zejména pokud je půda suchá a vzduch větrný. V takových podmínkách mohou listy ztrácet barvu nebo se spálit, ale rostlina spolehlivě obráží znovu. Půda mu vyhovuje téměř jakákoliv, pokud je dobře propustná a mírně vlhká – i v zimě. Jakmile zakoření, snese i delší období sucha. Pokud jej pěstujete v nádobě, přeneste ji na zimu do chladné, světlé místnosti – ideálně s teplotou kolem 5 °C a během sezóny občas přihnojte, aby nevyholoval spodní partie. Díky pomalému a hustému růstu nevyžaduje řez, ale můžete jej tvarovat či krátit kdykoli od jara do půlky léta. Mrazuvzdorný do -24°C.
Poslední revize 17-05-2007; 06-10-2025
