.jpg)
Euonymus japonicus 'MICROPHYLLUS ALBOVARIEGATUS' zakrslý brslen japonský
Euonymus
Rod Euonymus, česky brslen, je botanicky rozmanitá skupina dřevin, která zahrnuje jak opadavé, tak stálezelené keře i menší stromky. V přírodě se vyskytuje především v mírném pásu severní polokoule – od Evropy přes Kavkaz až po východní Asii. Některé druhy se rozšířily i do tropických oblastí jihovýchodní Asie a Austrálie. V zahradách se nejčastěji setkáme s několika zástupci: evropský Euonymus europaeus s nápadnými růžovými plody, stálezelený Euonymus fortunei, který se plazí i šplhá po zdech, nebo stálezelený Euonymus japonicus, který tvoří kompaktní keře s lesklými listy. Rod je známý svou schopností přizpůsobit se různým podmínkám, což z něj činí oblíbený materiál pro městskou zeleň, živé ploty i sbírkové výsadby. Dřevo některých druhů, zejména těch s tvrdší strukturou, se v Asii tradičně využívalo k výrobě jemných štětců pro kaligrafii – ceněno bylo pro svou pevnost a jemnou vláknitou texturu.
Brslen japonský pochází z Japonska, Koreje a jihovýchodní Číny, kde roste v pobřežních lesích a na slunných svazích. Vědecky jej popsal švédský botanik Carl Peter Thunberg (1743–1828), který jej objevil během svých cest po Japonsku, kde působil jako lékař a přírodovědec. Do Evropy se tento druh dostal v 19. století, pravděpodobně prostřednictvím botanických sbírek z Japonska, kde se v tamní kultuře těší úctě nejen jako okrasná rostlina, ale i jako symbol stálosti a ochrany. V některých regionech se jeho větvičky zavěšují nad vchodové dveře jako talisman proti zlým duchům – podobně jako u nás jmelí. V městské zeleni se uplatňuje díky své odolnosti vůči větru, slanému ovzduší i znečištění, což z něj činí ideálního kandidáta pro výsadbu v parcích, ulicích i na terasách v lokalitách, kde je spolehlivě mrazuvzdorný.
Microphyllus Albovariegatus je zakrslá odrůda japonského brslenu s drobnými, pevnými listy, které jsou výrazně bíle lemované. Listy měří přibližně 2 × 0,5 cm, jsou lesklé, stálezelené a vytvářejí svěží kontrast mezi tmavě zeleným středem a krémově bílým okrajem. Na jaře působí jako jemné krajky, v létě se barvy ustálí do elegantního dvoubarevného vzoru. Celkový habitus je kompaktní, hustý, se vzpřímenými větvičkami rostoucími těsně vedle sebe. Růst je pomalý, kolem 10 cm za rok, což z něj činí ideální rostlinu pro malé prostory, nádoby nebo tvarování. Květy jsou nenápadné. Odrůda pravděpodobně vznikla jako selekce samovolné bíle panašované mutace zelenolisté formy, kterou v Evropě představil německý lékař a botanik Philipp Franz von Siebold (1796–1866).
Díky svému kompaktnímu růstu a světlému olistění se Microphyllus Albovariegatus výborně hodí jako kontrastní prvek v zahradní kompozici. Vynikne vedle tmavolistých stálezelených keřů, nebo v kombinaci s rostlinami s většími listy, jako jsou leukotoe či pierisy. V malé zahrádce vytvoří s drobnolistými hebe, zakrslou klečí nebo bonsají dojem miniaturní japonské scenérie. Jeho drobný vzrůst z něj činí ideální volbu pro lemování záhonů, výsadbu do nádob nebo nízké živé ploty. Díky bílé kresbě se dobře kombinuje s trvalkami s pestřejšími listy, a to jak ve studeném, tak i teplém tónu. Zkuste modrou ve formě zvonků, kompaktní šanty nebo menších šalvějí, nebo naopak rozzářené květy žluto-červených kokard a krásnooček. A obzvlášť sofistikovaně bude vypadat i vedle mnohokvětů. V japonsky laděných výsadbách působí jako decentní ozdoba mezi kameny a kapradinami. Pravidelný tvar a pomalý růst vybízí ke tvarování – do nízkých koulí nebo jako součást geometrických výsadeb.
Zakrslé brsleny patří k nejodolnějším odrůdám japonského brslenu, a to nejen vůči mrazu, ale i proti štítence brslenové. Nejlépe se jim daří na slunci až v polostínu, ve stínu rostou pomalu a slabě. Letní slunce snáší bez problémů, zato v zimě a na jaře je vhodné vybrat pestrolistým odrůdám místo, kde nebudou vystaveny přímému slunečnímu svitu po celý den – zejména pokud je půda suchá a vzduch větrný. V takových podmínkách mohou listy ztrácet barvu nebo se spálit, ale rostlina spolehlivě obráží znovu. Půda mu vyhovuje téměř jakákoliv, pokud je dobře propustná a mírně vlhká – i v zimě. Jakmile zakoření, snese i delší období sucha. Pokud jej pěstujete v nádobě, přeneste ji na zimu do chladné, světlé místnosti – ideálně s teplotou kolem 5 °C a během sezóny občas přihnojte, aby nevyholoval spodní partie. Díky pomalému a hustému růstu nevyžaduje řez, ale můžete jej tvarovat či krátit kdykoli od jara do půlky léta. Mrazuvzdorný do -24°C.
Poslední revize 17-05-2007; 06-10-2025
