Fritillaria imperialis 'AUREOVARIEGATA'

Řebčík je známá a již našimi babičkami pěstovaná cibulovina první poloviny jara pocházející z Orientu - oblastí od jihu Turecka ke Kašmíru. Je až k nevíře, že tak brzy, když ještě ani tráva nestačila nabrat sytou zeleň, se v květinových záhonech kolem venkovských chalup vzedmou statné stonky s exoticky vyhlížejícími květy i listy. Ne nadarmo je druhové jméno této cibuloviny královský, protože její majestát, důstojnost i krása se vyrovná leckterému monarchovi. Napadá mě hned takový Ludvík XIV, ale ten byl marnivý až hrůza.

Aureomarginata je překrásná odrůda řebčíku s výrazně panašovanými listy. Jsou široké, hráškově zelené uprostřed a jako hosty při krajích panašované béžově nažloutlou barvou. Velké květy jsou zářivě pomerančově oranžové a nad nimi ční jako královská koruna vyhlížející čupřina listů, asi o polovinu menších než ty podél stonků. Vykvétá v dubnu a pokračuje 2-3 týdny. Cibule i listy vydávají nezaměnitelnou, tabákově kořenitou vůni, která mě vždycky lákala, ale někdo ji považuje za nepříjemnou, údajně i krtci.

Pěstujte řebčík v humózní, vlhké ale nepodmáčené zemi na plném slunci. Jeho cibule jsou poněkud křehké, tak s nimi zacházejte opatrně a vysazujte je do hloubky rovnající se čtyřnásobku jejich výšky. Krátce po odkvětu ještě dozrávají a je dobré rostlinu mírně pohnojit. Zanedlouho odumřou i listy a cibule je připravená k dlouhému odpočinku až do jara. Doporučujeme označit si místo výsadby, abyste tam omylem nekopali. Chytrá je blízká výsadba nějakých trvalek širšího růstu s pozdním rašením, které zamaskují prázdné místo po řebčíku, aby záhon nezůstal do konce sezóny prázdný. Mrazuvzdorný do cca -27°C.

Poslední revize 22-04-2019