Mahonia aquifolium

Možná ji dobře znáte ze zahrádek našich babiček, kde rostla bez ladu kdekoliv, jen ne tam, kde by vynikla. Tato staromódní neopadavá dřevina byla dříve pěstována zejména pro její atraktivní listy, které uříznuté na podzim sloužily jako doplněk věnců a truhlíkových aranžmá za okny a protože stálezelených rostlin bylo pomálu, byla často jediným keřem, kterému přes zimu na zahradě zůstaly listy. Proto, když starším zahrádkářům ukážete nějakou jinou stálezelenou rostlinu s pichlavými listy, vždycky to pro ně bude "nějaký mahon". Ať už si o vkusu našich předků myslíme cokoliv, tato mahónie dokáže být perlou ve každé zahradě.

Základní druh mahónie cesmínolisté je středně vysoký, stálezelený, vzpřímený keř s tmavě zelenými, lesklými listy se zoubkatými až pichlavými kraji. Jejich barva se na podzim a v zimě místy mění na vínovou až zářivě červenou. Pro nás je největší atrakcí kvetení. V dubnu rozkvétá množství drobných žlutých květů ve vzpřímených hroznovitých latách a nese sytou ale jarně svěží vůni. Odstín žluté je velmi zářivý a rozkvetlý keř zaujme již z dálky. Po odkvětu následují elipčitě tvarované, modré, plody. Nejsou jedovaté, pouze mírně nebezpečné pro těhotné ženy. Skvěle se kombinuje s nižšími jehličnany nebo jinými stálezeleným rostlinami a je výborná do předzahrádek.

Mahónie snese téměř vše, ale opravdu krásná bude ve vlhké půdě a lehkém polostínu. Plné slunce zvládá také, pokud je poctivě zamulčována. Stříhání je možné po odkvětu. Občasným přihnojením zvýšíte hustotu olistění a tím i celkovou atraktivitu keře. Zem je nejlepší mírně kyselá a hlavně propustná a vzdušná. Mráz jejím květům vůbec nevadí, může vykvést a být znovu zasypaná sněhovou nadílkou. Plně mrazuvzdorná do min. -29°C, možná ještě o něco více.

Poslední revize: 29-01-2019