Magnolia grandiflora ('24 Below') 'TWENTY FOUR BELOW'

Stálezelené magnólie patří mezi královny kvetoucích stromů. S oblibou vždy říkám, pokud chcete strom s tak nádhernými květy a listy, že si jej budete závidět sami, pořiďte magnólii velkokvětou. Vybíráme pro vás ty nejkrásnější a zároveň nejotužilejší kultivary. Příroda sama nám ukazuje, které rostliny chce zachovat do budoucna a stojí za to je pěstovat. Zima ze začátku roku 1985 se v zahradnickém světě považuje za rekordy lámající, protože snad na všech místech zeměkoule teploty hluboce překročily svá běžná minima. Tehdy došlo na lámání chleba, nebo spíše ledů hlavně pro choulostivější rostliny. Pokud taková zima přijde do teplých oblastí, kde pokosí většinu rostlin určitého teplomilného druhu a zachová jen pár kousků, je nabíledni, že přeživší jedinci mají něco navíc a je potřeba je namnožit pro budoucí generace. Přesně tak se stalo i v americkém Knoxvillu v Tennessee, kde krutou zimu přežila jen jedna velkokvětá magnólie. Nalezl ji Frank Galyon (1924-2007), šlechtitel známý v USA především díky narcisům, kosatcům a denivkám, který se mezinárodně proslavil více svými překrásnými barevně kvetoucími magnóliemi a hlavně touto extrémně mrazuodolnou stálezelenou krasavicí.

Magnólie velkokvětá Twenty Four Below má tak jednoduché jméno proto, aby bylo na první pohled jasné, kolik stupňů pod nulou přežila: -24° Fahrenheita, což odpovídá -31°Celsia a dělá z ní jednu ze dvou nejmrazuvzdornějších svého druhu na světě (druhá je Edith Bogue přeživší -30°C). Od července do září tvoří 24-28 cm široké, smetanově bílé a tak silně voňavé květy, že jejichž vůně láká krom včel i každého výrobce parfémů. Sladká a hluboká vůně s příměsí citrusů se rozvoní nejvíce v pozdním odpoledni a navečer. Střed zdobí růžové tyčinky, které brzy po rozkvětu opadají. Každý květ vydrží pouze jeden až dva dny, ale vzápětí se otevře další. Čím je rostlina starší a silnější, tím více se zkracuje prodleva mezi kvetením jednotlivých květů.

Neopadavé listy jsou podobné odrůdě Francois Treyve. Jsou úzce vejčité až široce elipčité zakončené špičkou, kožovité, tmavě zelené a vysoce lesklé. Jejich rub zdobí typický rezavý semiš, který rostlinu chrání před vysoušením zejména v zimě. Roste středně rychle (30-40 cm za rok) a dobře se větví. Pro bohatší keř můžete mladé rostliny a dále jednou za 3-5 let po celém plášti ostříhat, nejraději koncem dubna. Květy se nachází na vrcholech vyzrálých větví (loňských), proto je možné, že v roce řezu bude kvést méně.

Velkokvětá magnólie je velmi hladová a pro sytou zeleň listů potřebuje kyselou půdu. Zejména po výsadbě potřebuje minimálně 3 roky vydatně hnojit. Vyplatila se nám kombinace mykorhizních hub ke kořenům přímo při výsadbě a pravidelné hnojení organickými hnojivy v období od začátku května až do konce července. Nesnáší podmáčení – těžkou, jílovitou zem, ale vyhovuje jí jíl ve spodních partiích půdního profilu. Výsadbová díra by měla být dostatečně propustná, aby v ní nestála voda, jinak se utopí a shnijí jí kořeny. Pokud máte těžkou zem, pomozte si vyvýšením terénu, jak je popsáno v pokynech k výsadbě. Pěstujte ji na plném slunci, eventuálně zimním stínu a dopřejte jí neustálé vlhko (nikoli mokro), než zakoření, což jí zabere 3 až 4 roky a zalévejte ji i v zimě, pokud nebude mrznout a nebude zmrzlá zem. Mrazuvzdorná je až do -31°C, pokud takový mráz trvá krátce.

Poslední revize 27-01-2019