Elaeagnus x ebbingei

V západní Evropě nazývají hlošinu díky stříbřité barvě olistění ruská oliva, i když přízvisko platí spíše pro její sestru s opadavými úzkými listy. Tento hybrid nazvaný hlošina Ebbingeova vznikl křížením e.macrophylla a e.pungens a jedná se o bujný stálezelený keř či menší strom.

Základní forma hlošiny Ebbingeovy má až 10 cm dlouhé, lesklé listy vejčitého tvaru. Jsou tenké ale kožovité, raší šedobéžové, stříbřitě ojíněné a dozrávají do tmavě zelené s drobným tečkováním, takže rostlina vypadá jako posypaná stříbrným prachem.

Od konce léta a na podzim se objevuje množství nenápadných květů na pohled, zato velmi výrazné vůně - silná a sladká vůně směsi šeříků a karafiátů se line zahradou zejména odpoledne a navečer. Pokud je mírná zima, po květech se utvoří jedlé plody, které dozrávají zjara – duben až květen. Jsou to sytě červené, cca 1,5 cm dlouhé oválky s peckou. Chuť připomíná sladké višně. Nejlepší jsou, když začnou samy opadávat.

Stromová forma hlošiny Ebbingeovy je skvělou volbou pro celoroční = stálezelené a hlavně rychlé zastínění nechtěných pohledů z oken sousedních domů, neboť koruna je nasazena ve výšce a přirůstá 30-70 cm za rok. Pro pěknější tvar lze od jara do podzimu kdykoli a kdekoli stříhat.

Hlošina není náročná na živiny v půdě ani na pH reakci. Pouze nesnáší tuhý jíl a mokrou půdu. Ideální zem je hluboká, živná, při růstu mírně vlhká a lehce kyselá. Na zimu potřebuje zamulčovat, aby se omezilo rychlé promrzání horních kořenů. Stromová forma není vhodná do nejchladnějších regionů republiky. Mrazuvzdornost ověřená do -25°C. Před zimou dostatečně zalijte a během suchých zim, když nemrzne a není zmrzlá zem, jednou za měsíc zalijte. Strom po výsadbě upevněte do silné opory na několik let, než zmohutní kmen.

Poslední revize 23-01-2019.