Elaeagnus x ebbingei 'Abrela' MARYLINE^®

V západní Evropě nazývají hlošiny díky stříbřité barvě olistění ruská oliva, i když toto přízvisko platí spíše pro hlošinu úzkolistou s opadavými úzkými listy, který se s úspěchem vysazuje v nehostinných podmínkách jako imitace olivy. Hlošina Ebbingeova vznikla samovolným zkřížením e. macrophylla s velkými, zakulacenými, neopadavými listy a divoce a beztvaře rostoucím e. pungens s užšími listy a mnoha trny. V encyklopedii se dozvíte, že ji objevil roku 1929 holandský botanik Simon Doorenbos (1891-1980) a pojmenoval ji na počest jiného botanika J.W.E. Ebbinge, rovněž z Nizozemí. Mnoho let poté se ale zjistilo, že už roku 1909 vzniklo jméno elaeagnus x submacrophylla, které keři dala švýcarská botanička Camille Servettaz (1870-1947), která tuto mutaci zaregistrovala o více než 20 let dříve. Přesto celý svět doposud zůstává u jména ebbingei.

Odrůda MARYLINE^® stálezelené hlošiny Ebbingeovy pochází z Francie a jedná se o selekci, o niž se postaral Albert Breneliére ze stejnojmenné školky. Roste nadmíru kompaktně a hustě a i když jsme zvyklí hlošiny všemožně stříhat a usměrňovat, tato fešanda může zůstat nůžkami nedotčená snad po celý svůj život a vždy bude pěkná – vzpřímená a hustá. Na výstavě Plantarium roku 2015 získala bronzovou medaili.

Nese neopadavé, kožovité, oválně vejčité a lehce zvlněné, lesklé listy, jejichž povrch až z 90% zabírá světle žlutá barva. Okraje jsou tmavě zelené a na pomezí tmavě zelené a žluté se objevují světle zelené melírování, což listu dodá na čerstvosti i pestrosti. Nové listy raší béžově stříbřité, drobně tečkované. Oranžově hnědá barva větviček je výraznější s příchodem chladného podzimního počasí.

Hlošiny jsou ceněné nejenom pro své pestré listy a rychlý růst, na podzim nabízejí kvetení. Květy drobné a málo nápadné, zato jejich vůně je nepřehlédnutelná. Za teplých a slunečných dnů podzimu se jejich vůně rozléhá na několik metrů kolem, je velmi příjemná a sladká, něco mezi šeříkem a karafiáty. Pokud je mírná zima, z květů na jaře (květen) dozrávají malé plody. Jsou to sytě červené, cca 1,5 cm dlouhé oválky s peckou. Chuť připomíná sladké višně. Nejlepší jsou, když začnou samy opadávat.

Keř roste středně rychle, asi 30 až 40 cm za rok, a zůstává kompaktní a učesaný. Od jara do podzimu lze kdykoli a kdekoli stříhat. Není náročný na živiny v půdě ani na pH reakci. Každopádně potřebuje na zimu zamulčovat, aby se omezilo rychlé promrzání horních kořenů. V regionech se silnějšími mrazy doporučujeme sázet do zimního stínu. I po silných zimách výborně a silně obráží z nepoškozeného dřeva. Nesnáší zamokřená místa. Je mrazuvzdorný do cca -23°C. Pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte.

Poslední revize 04-04-2018