Podocarpus lawrencei (syn. p.alpinus) 'BLUE GEM'

Nohoplod, u nás téměř neznámý a proto daleko častěji nazývaný latinsky podocarpus, je druhý nejhojnější jehličnatý rod po borovici, který se běžně vyskytuje v teplejším až tropickém klimatu a zahrnuje celkem 107 druhů. I u nás se donedávna věřilo, že je příliš choulostivý, přesto nadšení milovníci tohoto jehličnanu hledali druhy, jež by zvládly běžné zimy naší zóny bez poškození. Zatím se podařil jeden druh - původně nazývaný nohoplod alpský, jak jej nazval Robert Brown, který ale nikdy nepodal popis rostliny, proto dostal přednost nohoplod Lawrencův, který roku 1857 popsal a přejmenoval J.D.Hooker. Důvodem bylo zřejmě i to, že díky tasmánskému a australskému původu nemá s Alpami pranic společného, snad jen fakt, že se řadí do tzv. alpinských druhů rostoucích vysoko v horách. Za hojnější rozšíření a hybridizaci tohoto druhu a selekci několika úspěšných odrůd vděčíme hlavně Grahamu Hutchinsovi z County Park Nursery z anglického Essexu, stejně jako pozorování několika již více jak 50 let starých rostlin v anglických královských Kew Gardens, kde přečkaly bez jakékoli újmy až -30°C.

Blue Gem je nápadná selekce nohoplodu s malebným, sivě modravým ojíněním na krátkých, neopadavých jehlicích o délce pouze 1-2 cm. Rostlina tvoří přízemní, bochánkovité keříky s rozkladitými větvemi. U nás zřídkakdy dosáhne půl metru výšky a metrové šíře a to až ve věku 40 až 50 let. Zjara nebo v polovině léta lze stříhat a tvarovat, což přispívá k hustotě keře a pravidelnému habitu. Samičí rostliny, pokud jsou opyleny pylem ze samčí rostliny, tvoří koncem léta drobné červené plody. I když je podocarpus podobný tisu, není jedovatý.

Nohoplod je nenáročný na půdní typ ani pH, ale vyžaduje živnou, kyprou, propustnou a neustále vlhkou (nikoli mokrou) zem. Docela zvládá i středně jílovité půdy, kde o něco pomaleji roste. Přirozeně roste na okrajích vlhkých lesů ve vyšších horských polohách jihovýchodní Austrálie a Tasmánie a i když má rád slunce a zvládne hodně horka, není stavěný na vyschlou zem. Doporučujeme slunné umístění, popřípadě částečný polostín. V nejchladnějších polohách s dlouhotrvajícím (holo)mrazem můžete chránit chvojím, ale údajně to není nutné, neboť rostlina stahuje na zimu chlorofyl do kořenů, čímž mění barvu na hnědavě červenofialovou a sama se tím chrání. Jeho silná mrazuvzdornost byla prokázána během posledních 50 let a spolehlivě zvládá -25°C.

Poslední revize 19-03-2018