Quercus ilex var. oleifolia

Dub cesmínový (nebo také cesmínovitý, ale tomuto jménu se z důvodu možné záměny s dubem cesmínolistým raději vyhýbáme) je stálezelený strom pocházející z oblasti Středomoří, kde tvořil rozsáhlé porosty stálezelených lesů, ale v současné době je již z velké části vykácen. Poprvé byl popsán v roce 1753 a jeho rodnou oblastí jsou jih Itálie, Francie, Španělsko, Portugalsko, západní Balkán a mírnější pás severní Afriky. Přestože roste na vyprahlých částech kontinentu a Kanárských ostrovů, stále se mnohde dočtete, že nezvládá sucho, což je pravý opak důvodu, proč je vysazován - najde si totiž vodu hluboko v zemi, takže zvládne celé léto bez jediného deště, pročež je hojně vysazován jako odolný strom jihoevropských měst, kde zvládá silnou akumulaci letního tepla, sucha i zadláždění. Roste v nadmořských výškách od 0 do 1400 metrů nad mořem.

Dub cesmínový je samostatným druhem, nejedná se o křížence, i když se v názvu vyskytují 2 druhy: dub a cesmína. Existuje několik selekcí (nikoli uznaných odrůd), jež vznikly jako semenáčkové mutace a jsou viditelně odlišné, proto má smysl je oddělit. Varieta oleifolia patří k mým nejoblíbenějším. Její neopadavé, kožovité listy jsou lesklé navrch, stříbřité a plstnaté zespodu, celokrajné (bez cesmínových zoubků) a protáhlé jako listy olivovníku. Mladé listy jsou svěže zelené až olivově stříbřité a dozrávají do středně až velmi temně zelené. Starší rostliny tvoří drobné, podlouhlé, tmavě hnědé, lesklé žaludy se světlou čepičkou.

Růst této dřeviny je v mládí vcelku rychlý a prutovitý - dokáže přirůstat od 30 cm do 1 metru za rok, ale jakmile získá sílu a potřebnou velikost, růst se výrazně zpomalí a začne zahušťovat a stává se každým rokem krásnější. Mladší kusy jsou spíše sloupovité a silnější a starší duby rozevírají ploše kulovitou až hřibovitě širokou korunu, která se více ukáže, pokud jej pěstujete jako stromy s kmenem a korunou. Stromy jsou překrásně husté a tvarované samy od sebe a nabízí typicky dubovou podívanou, příjemný stín a listy po celý rok. Keřovitě rostoucí kusy se používají jako husté a dlouhověké živé ploty a větrolamy.

Cesmínový dub jsme začali testovat po roce 2010. Mladé rostliny s měkkými pletivy neměly šanci na přežití zimy, ale jakmile se jednalo o rostliny s matnou a šedavou borkou, tedy zralým dřevem, byli jsme překvapeni, jak výborně české zimy zvládl. Na své zahradě v Chlumci mám poddruh oleifolia s úzkými listy ve stromově formě, který dělá velkou parádu už od roku 2013 a zvládl již běžné zimy zóny 6 i prudké střídání teplot konce zimy.

Dub cesmínový se spokojí s téměř jakoukoli dobře propustnou půdou, aby mu zejména v zimě nestála voda u kořenů, které by shnily. Rovnoměrné vlhko po výsadbě mu umožní dobře zakořenit, ale zálivka v následných letech již není nutná. Má rád hodně slunce a teplo, není tudíž vhodné jej vysazovat v okrajových částech zóny 6 do otevřených poloh (vršek kopce, rozlehlá planina apod.). Pro pěstování ve středoevropských podmínkách je nutné vybírat a vysazovat pouze kusy se zralým dřevem, které již mráz nepoškodí. Řez je možný zjara před rašením. Doposud vyzkoušená mrazuvzdornost je -24°C.

Poslední revize 04-02-2018