Magnolia 'BETTY'

V letech 1955-1956 se podařilo v USA vypěstovat několik kultivarů krásné magnolie křížením m.liliflora a m.stellata. Výsledkem jsou středně vysoké až vyšší keře, které kvetou později než ostatní běžné jarní magnolie, čímž se vyhnou častým pozdním mrazům, jež poupata i květy nemilosrdně spálí. Všechny dostaly dívčí jména a liší se stavbou a barvou květu.

Květy magnólie Betty jsou zvenku růžově až temně purpurové, zevnitř téměř bílé, mají až 19 protáhlých okvětních plátků, které se v plném slunci úplně rozevřou do úchvatné hvězdy o rozpětí až 20 cm. Dá-li se říci, že některá květina příjemně voní, Betty je potom přímo obchod s parfémy - sytá, ale delikátní vůně s jasným nádechem citrusů. Kvete dříve, než vyraší listy a u některých exemplářů se objevují květy sporadicky až do podzimu. Po odkvětu je strom/keř neméně atraktivní hustým, sytě zeleným olistěním, které si i přes léto zachovává svěží zelenou barvu, místy získává bronzový nádech. Stříhání se nedoporučuje, je-li však potřeba tvarovat mladou rostlinu, udělejte to na jaře co nejdříve po odkvětu.

Opadavé magnólie potřebují vlhkou, mírně až velmi kyselou zem a umístění na plném slunci nebo v lehkém polostínu. Mají mělké kořeny, které sbírají živiny hlavně při horní vrstvě země, proto je důležité při výsadbě věnovat největší pozornost přisypání kvalitní rašeliny, eventuálně s příměsí dlouhodobě rozpustného hnojiva, nad kořeny seshora. Ale pozor na zasazení příliš hluboko, s největší pravděpodobností jí tak vykopete hrobeček. Zasaďte ji tam, kde v okolí cca 2m od středu keře nebudete nic kopat ani rýt – tato kráska není zrovna družná a je chamtivá - nemá ráda, když ji otravujete u kořenů, kterými se rozroste doširoka kolem sebe. Je plně mrazuvzdorná. Díky velkým květům a listům ocení stanoviště chráněné před ostrým větrem a zamulčování kořenů, aby neztrácela vlhkost v žádném ročním období. Mrazuvzdorná do -27 až -29°C.

poslední revize 19-01-2009