Cephalotaxus harringtonii 'FASTIGIATA'

Hlavotis peckovitý je překrásný a u nás (v Čechách i Evropě) neobvyklý stálezelený jehličnan, který nabízí mnoho pozitiv. Je to dostatečně otužilá dřevina pro většinu míst naší země, roste pomalu a nejběžnější odrůda Fastigiata je kompaktní a její konečná výška v zahradě zřídkakdy přesáhne 3 metry, a na závěr není náročný na půdu ani umístění, co se týče oslunění či stínu. Pochází z Japonska a v Evropě jej popularizoval nadšený botanik Earl of Harrington začátkem 19.století.

Fastigiata je sloupovitá odrůda hlavotisu, selektovaná v Japonsku v roce 1861. Již zdálky ji poznáte podle přísně vzpřímeného, lehce baculatého habitu a hustého větvení, kde se větev vedle větve tyčí jako vyrovnaní tmavozelení vojáci, připravení zjara tasit nad svými hlavami světle zelené chocholky nových přírůstků. Tak trošku připomínají vrchol palmy - jejich načepýřené hlavy s listy, což zřejmě ale nebylo důvodem, proč byla dřevina nazvaná hlavo-tis. Dospělé rostliny mají nápadně úzký spodek a téměř zakulacený vršek a tvoří tvar úzkého písmene V. Samičí plody tvoří tisu podobné červené plody, jež mají jedlou dužinu ale nejedlé pecky. Každopádně plody nejsou tak lákavé a chutné jako plody běžných tisů.

Hlavotis Fastigiata roste pomalu do úhledného keře, které lze sázet od plného slunce do stínu, pouze se vyhněte vyloženě tmavým místům pod temnými korunami hustých stromů. Podobně jako běžné tisy poroste všude, téměř v jakékoli půdě – kyselé i zásadité. Pouze radíme nově vysazované rostliny dobře odvodnit, aby kořenový bal v prvním roce po výsadbě neshnil a na několik let po výsadbě okolí zamulčovat kůrou, aby nemusel bojovat s okolní trávou o živiny. Řez není nutný, ale lze jej provádět koncem zimy nebo v polovině léta. Mrazuvzdornost je u nás spolehlivá do cca -27°C a údajně na místech chráněných před ostrými větry zvládne dočasně až -29°C. Obecně lze říci, že v našich podmínkách se mu ve srovnání například se Středozemím daří mnohem lépe díky chladnějšímu a vlhčímu létu.

Poslední revize 14-11-2016