Rhododendron 'HALFDAN LEM'

Rododendrony (pěnišníky) jsou spolehlivé, překrásně kvetoucí stálezelené keře pocházející z jihozápadní Asie, Himalájí, Severní Ameriky a dokonce Evropy. Z volně rostoucích druhů byly kříženy nové odrůdy, u kterých se neustále zdokonalují jejich přednosti. V polovině 20.století bylo zaevidováno již přes 10 tisíc kultivarů a jejich počet přibývá.

Pěnišník Halfdan Lem z roku 1967 byl jedním z posledních (dost možná i ten úplně poslední) výtvorů amerického šlechtitele norského původu, než 2 roky poté odešel do šlechtitelského nebe. V té době už jej sužovala nemoc a věděl, že mu mnoho času nezbývá, tak udělal něco, co během své botanické kariéry ještě neudělal – pojmenoval jej po sobě – celým svým jménem, aby po něm zůstala památka. Jeho přátelé vzpomínají, jak i během nemoci občas vycházel na zahradu podívat se, jak co roste či právě kvete, jen tak v pantoflích a pyžamu, ale vždy s jeho typickou širokou kravatou, jako by ho měla zahřát, když si nevzal župan.

Jedná se o křížence odrůd The Honourable Jean Marie de Montague a Red Loderi. Nese velké, 8-10 cm široké květy tmavě růžově červené barvy s mírně zvlněnými okraji. Při dozrávání květu se hrdlo stává světlejší a krásně kontrastuje s tmavším lemem. Listy patří k tomu nejlepšímu, co mezi pěnišníky můžete najít – jsou neopadavé, kožovité ale tenčí a zvlněné, tmavě olivově zelené, lesklé, úzce obvejčité a v chladných měsících roku mají svítivě purpurové řapíky a mladé větvičky. Tento purpurově červený odstín mají i květová poupata, což v zimě rozsvítí každou zahradu. Roste středně rychle až rychle do mírně zploštělého, rozložitého a poměrně vysokého keře o výšce a šířce kolem 2,5 metrů v úplné dospělosti.

Halfdan Lem (1886-1969) byl norský rodák z dobré rodiny, kde byl vychován soukromým učitelem a veden k tomu stát se dokonalým gentlemanem. Po úspěšných studiích založil rodinu na Aljašce, kde byl společníkem ve 3 závodech na zpracování ryb. Po matce zděděná láska k rostlinám jej tu a tam přiměla podniknout nějakou cestu za jejich pořízením, leč drsné aljašské klima většinou nevedlo k úspěchu. Když mu bylo necelých 40 let, dostala se mu do rukou kniha o rododendronech s obrázky a popisy nových šlechtění. Naprosto fascinován jejich krásou se po nich začal pídit a zkoušel je pěstovat v chladném podnebí Aljašky. A s úspěchem. Netrvalo dlouho, aby zjistil, že mrtvé ryby nejsou jeho životním partnerem a roku 1934 se s manželkou a dosavadními výpěstky přestěhoval do Seattlu v USA, aby zde založil rododendronovou školku. Paradoxně mu první zimu v teplejším Seattlu mnoho z jeho aljašských kousků zahynulo, ale nebyl připraven to vzdát a spřátelil se s několika již zavedenými šlechtiteli, se kterými vedli vášnivé diskuse o jejich pěstování, křížení a množení. Během svého života vyšlechtil mnoho překrásných kousků a roku 1963 získal nejvyšší ocenění Americké rododendronové asociace ARS – Zlatou medaili, na kterou byl velice hrdý. Přesto jeho nejsilnějším momentem podle jeho ženy byla návštěva norského krále, jemuž byla představena jedna z Halfdanových novinek a král si ji vzal do svých královských zahrad, kde údajně roste doteď, pojmenovaná King Olav V.

Pro pěknější vzhled doporučujeme rododendronům po odkvětu opatrně otrhat zvadlé květy tak, abyste neporušili nové výhony. Kořeny rostou mělce a nadále se rozrůstají pod povrchem země do stran, kde hledají živiny = nikdy je nesázejte příliš hluboko. Půdu potřebují kyselou (pH 4,5-5,5), bohatou na živiny, chladnou a neustále vlhkou ale dobře odvodněnou. Ideální směs ke kořenům je rašelina smíchaná s lehkou, vápno-prostou zahradní zemí, zasypaná tlejícím listím či drcenou kůrou. Mrazuvzdorný je do min. -23 °C a možná zvládne ještě o pár stupňů níže (zatím nevyzkoušeno).

Poslední revize 21-01-2009; 26-01-2021