Digitalis x mertonensis

Náprstník Mertonův je hybridní, tedy křížený druh náprstníku, jež vznikl křížením náprstníku velkokvětého (dvouletka) s náprstníkem červeným (trvalka). Díky druhému rodiči má něco z genetického základu trvalek, přesto je vhodné pěstovat jej tak, aby se mohl sám vysemenit a starší rostliny, které po několika letech odumírají, byly nahrazeny mláďátky, jejichž kvality jsou totožné s rodiči (nemají tendenci zplanit). Jinými slovy pokud mulčujete za pomocí textilie, nedotahujte ji až k vysazované rostlině a ponechte dostatek prostoru kolem.

Zvonovité květy tohoto náprstníku jsou větší něž kterýkoli z druhů, ze kterých vzešel, mohou mít až 6cm na délku a vyrůstají ve nahlučené podél stonku ve velkém množství. Mají zvláštní odstín sytě růžové barvy s měděným nádechem a hrdlo zdobí vínové tečky s bílým lemem a zvláštní dekorace podobající se rudé síťovině. Listy jsou rovněž velké, zejména při zemi jsou až 20 cm dlouhé, široce kopinaté s výraznou špičkou, středně zelené a mírně plstnaté. Kvete od června do přibližně poloviny prázdnin. Po odkvětu hlavního stonku jej co nejdříve odřízněte, aby se vytvořilo několik dalších, kratších, jež mohou pokračovat v kvetení až do srpna.

Náprstník je velmi léčivá rostlina, ale i jedovatá. Naštěstí netvoří žádné lákavé bobule, jež by přitahovaly děti, přesto se nedoporučuje do skupinových výsadeb u dětských hřišť, školek a podobných zařízení.

Náprstník poroste v téměř jakékoli půdě, pokud nevykazuje žádný z extrémů – příliš mokrá, příliš suchá. Přirozeně se vyskytuje v živných půdách na okrajích lesů či v jeho světlinách, což pro zahradní pěstování znamená, že bude dobré jej vysadit buď na slunce s dostatkem závlahy nebo do mírného polostínu. Přemíra hnojení se projeví nadbytkem velkých listů, ale nemusí vykvést. Mrazuvzdorný do cca -34°C.

Poslední revize 04-02-2014.