Helenium hoopesii

Záplevák Hoopesův je nenáročná trvalka konce jara, jež dokáže rozsvítit zahradu hned po odkvětu rododendronů, než začnou nakvétat letní keře a trvalky. Zdálky velice připomíná arniku, neboť se zdobí sytě zlatavými květu tvaru lehce neučesané kopretiny. Hlavičky jejich středů jsou zbarvené stejně jako paprsky okvětních plátků – sytě zlatooranžové. Rozkvétají na pevných stoncích výšky do jednoho metru a podle stáří a síly rostliny se nahoře více či méně bohatě větví do několika květů.

Raší na jaře vínovými puky, z nichž se rozevírají růžice hladkých, podlouhlých listů sivě zelené až modrozelené barvy s proužkem uprostřed. Jsou zakončené do kulata, nikoli špičkou, čímž budí zajímavý dojem. Jsou vcelku tuhé a mohou připomínat listy agáve či juky. Listy podél květních stonků jsou o poznání menší. Rostlina je velice nápadná a oživí jakoukoli skupinku zelených, nekvetoucích keřů a bude samozřejmě krásná i v trvalkovém záhoně, například poblíž bíle či fialově kvetoucích kytiček.

Záplevák je nenáročný na půdní stanoviště, ale nejlépe prospívá v živné, rozumně propustné půdě na plném slunci. Pouze na jednu věc je dobře myslet – nejsou to suchomilné rostliny a jejich robustní těla vyžadují dostatek vláhy po celou dobu růstu a kvetení. Pokud s nimi plánujete osázet suchý záhon, pravidelně je v létě zalévejte. Můžete je vysadit i do lehce podmáčených míst, kde budou možná až o třetinu vyšší, než je udaná výška, ale potěší vás neobyčejně bohatým trsem a kvetením, které prodloužíte použitím selektivního hnojiva s vyšším obsahem fosforu, jakmile začnou tvořit poupata. Je dobré rostliny po 3-4 letech rozsadit a dát tak více prostoru novým kořenům a mladým rostlinám. Všechny části rostliny mohou při požití způsobit žaludeční potíže. Mrazuvzdorný do cca -34°C.

Poslední revize 01-09-2013