.jpg)
Araucaria araucana blahočet čilský
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Araucaria
Rod Araucaria dnes zahrnuje 19 uznávaných druhů roztroušených po jižní polokouli, od Austrálie přes Tichomoří až po Jižní Ameriku; jde o reliktní skupinu jehličnanů, která přežila od dob druhohor a v paleobotanickém záznamu se často objevuje jako takzvaná „živá fosilie“. Pro araukárie jsou typické masivní kmeny, pravidelná patra větví a často velmi vysoký věk. Jejich systematické popsání a rozšíření do evropských sbírek provázeli cestovatelé a botanici 18. a 19. století, kteří rostliny přiváželi z odlehlých oblastí jižní polokoule a s úžasem zjišťovali, že před sebou mají stromy, jejichž stavba se od dob dinosaurů změnila jen minimálně.
Druh Araucaria araucana – blahočet čilský – pochází z centrální a jižní části Chile, kde je národním stromem, a západní Argentiny, kde roste na sopečných, kamenitých svazích v horském pásmu. První formální botanický popis publikoval Juan Ignacio Molina (1740–1829) pod jménem Pinus araucana; do rodu Araucaria jej později převedl Karl Heinrich Koch (1809–1879). Tento druh je vyhledávaný pro svou nezaměnitelnou siluetu, tuhé trojúhelníkové listy a velké kulovité šišky s jedlými semeny. V domovině má silný kulturní význam pro domorodé národy Mapučes, kteří po staletí sbírali a využívali semena zvaná piñones jako důležitý zdroj potravy. Araucaria araucana je dnes považována za ohrožený druh kvůli těžbě, požárům a pastevectví, což tomuto stromu dává i výrazný historický a ekologický rozměr.
Blahočet čilský je nádherný, přesto tak nějak poťouchle netradiční jehličnan, který si vás získá svým unikátním vzhledem. Robustní habitus a silné větve obrněné ostrými listy doplňuje přísná a pravidelná architektura stromu. Někde jsem slyšel přirovnání k zahradní Godzille, patrně od někoho s bohatou fantazií. Listy jsou stálezelené, tuhé, trojúhelníkové, tmavě zelené a zakončené ostrým hrotem; stromu dodávají drsný, až prehistorický ráz, který děti s bujnou fantazií přirovnávají k ocasu stegosaura. Právě na ostré špičky listů je při manipulaci dobré dávat pozor, avšak při hlazení „po srsti“ je blahočet překvapivě příjemný na dotek a působí téměř masážně. Dospělé stromy nesou atraktivní, velké, kulaté šišky, jejichž semena jsou po tepelném zpracování jedlá.
V mládí tvoří blahočet pravidelný kužel s hustými, vodorovnými patry větví a je pěkně větvený již od země. Odsychání a ztráta spodních větví nastává až ve velmi vysokém věku nebo při méně optimálních světelných podmínkách. V zahradě je blahočet jednoznačnou dominantou, která na sebe strhává pozornost každého kolemjdoucího. Nejlépe funguje jako solitér v rozlehlejších parcích nebo velkých zahradách, kde mu lze dopřát dostatek prostoru, případně časem odstranit několik spodních pater větví, aby bylo možné projít pod korunou. Ve srovnání s ostatními druhy rodu je araukárie chilská nejodolnější a zároveň jediná běžně pěstovatelná ve střední Evropě. Protože dobře snáší i slaný vzduch, uplatní se i v zahradách blízko mořské hladiny.
Poslední revize 09-01-2009; 26-02-2026
Nároky a péče jsou relativně jednoduché, ale s několika zásadami. Blahočet preferuje plné slunce nebo jen lehký polostín a dobře propustné, spíše kyselé až neutrální půdy s dobrou drenáží; dlouhodobé zamokření nesnáší. Mladé rostliny ocení mulčování a chráněné stanoviště proti studenému větru, dospělé stromy jsou výrazně odolnější. Hnojení není nutné a spíše se mu vyhýbáme. Nové přírůstky tak stihnou během vegetace dobře vyzrát. Stříhání se provádí pouze pro odstranění poškozených větví nebo pro zajištění průchodu pod korunou a tvarování obecně není potřeba. Mrazuvzdornost se ve starších encyklopediích uvádí do −15 °C, praxe však ukazuje, že dobře zakořeněné jedince se zralým dřevem snesou i poklesy k −23 °C, pokud nejde o dlouhodobý mráz.
