Lavandula angustifolia

Vychvalovat levanduli a její krásu a vůni je jistě nošením dříví do lesa. Tato nenáročná dřevnatá trvalka, botanicky zařazena mezi polokeře, je natolik známá a obdivovaná, že se omezíme jen na důležité údaje, které vám pomohou s jejím úspěšným pěstováním.

Levandule lékařská (úzkolistá) je základní druh pocházející z francouzské části Středozemí. Tvoří vyšší stonky s podlouhlými klásky jemně až středně fialových květů, jejichž barva i vůně získaly jméno po této rostlině – levandulová. Nyní trocha pravdy o té barvě na různých fotografiích: opravdový odstín je za plně slunečného dne jemně fialový. Sytě fialové odstíny dosáhne fotograf, pokud ji fotí za oblačného počasí, nebo při jasné obloze navečer těsně po západu slunce, nebo pokud najde pole s velmi hustou výsadbou, kde množství květů znásobí sytost barvy. Ostatní fotky s výrazně modrofialovými květy jsou umělecky přibarvené a nezobrazují realitu – tmavší odstíny dokáží nabídnout její kompaktnější odrůdy.

Dokáže kvést poměrně dlouho, většinou po oba měsíce letních prázdnin. Listy jsou neopadavé, úzké, sivě modrozelené v zimě a na jaře a světle zelené během léta. Její barva vždy vynikne ve větší mase, proto doporučujeme sesazovat dohromady třeba 3 rostliny nebo z více rostlin udělat lem nebo pole pod stromem se světlou korunou.

Nejsou náročné na půdní typ, i když přednost dávají mírně vápenité zemi. Každopádně zem musí být dobře propustná – jsou mrazuvzdorné, ale spíše suchomilné - nesnáší mokro na kořenech. Po odkvětu je možné ostříhat odkvetlé stvoly a upravit tak vzhled rostliny. Často se květy stříhají ještě v létě na sušení (zavěsit do vzdušné místnosti hlavičkami dolů). Aby rostlina brzy nezestárla tím, že zdřevnatí spodní větve a nové výhony se budou válet po zemi, každé jaro rostlinu sestříhněte na 10-15 cm loňských větví. Bude hustší a pokvete bohatěji. Plně mrazuvzdorná do cca -27°C.

Poslední revize 25-01-2012