Quercus cerris

Duby neodmyslitelně patří do naší krajiny, ať už pocházejí z Ameriky, Asie nebo jižní Evropy. Lemují naše rybniční hráze, zdobí smíšené lesy a zvláštní druhy a kultivary se těší oblibě ve velkých parcích a botanických zahradách.

Dub cer, nebo také dub turecký, je nádherným příkladem dalšího stromu, který nejenom že vypadá v přírodě a v parku přirozeně, ale zároveň je krásný. Jeho opadavé listy mají svěže zelenou barvu, která v létě mírně tmavne do středně zelené. Jsou poměrně hluboce vykrajované, přičemž jednotlivé laloky jsou zaoblené, narozdíl například od dubu červeného nebo bahenního, jejichž listy jsou rovněž hluboce vykrajované ale laloky jdou do špičky. Bývají kolem 12 cm dlouhé, lesklé. Podzimní barva je bledě žlutá, nepříliš výrazná.

Roste spíše pomalu nebo středně rychle do pevného stromu s terminálem, kolem kterého se větví a s věkem vytváří široce oválnou korunu. Jelikož jeho největší atrakcí jsou nápadně vykrajované listy, v menších zahradách bývá často stříhán do kompaktního tvaru s hustou korunou, která dá vyniknout atraktivnímu olistění příjemně zelené barvy. Řez provádějte na konci zimy před rašením a tvarujte, jak je libo. Pouze není dobré řezat do staršího dřeva.

Dub cer zvládne širokou škálu půdních typů, dokonce roste dobře i na vápenitém podloží. Pouze nemá rád mokrou zem, je spíše suchomilný. Tento fakt v kombinaci s neagresivními kořeny, které nenadzvedávají chodníky a silnice, z něj činí ideální strom do měst, kde netrpí na znečištěné ovzduší a jakmile dobře zakoření, nevyžaduje zálivku ani v horkém létě. Netrpí na choroby ani na škůdce a pokud jej nebudete stříhat, vyroste v dospělosti něco málo přes 10 metrů a vytvoří pevnou konstrukci kmene a větví, na kterou lze zavěsit například houpací síť a dospělý strom ji udrží a nezlomí se. Pěstujte jej na plném slunci nebo v polostínu. Plně mrazuvzdorný do cca -24°C, ale pravděpodobně ještě o něco více.

Poslední revize 19-01-2010