Yucca filamentosa

Juky jsou v českých a slovenských zahradách známé rostliny. Tak známé a rozšířené i v poněkud zanedbaných koutech, že mám pocit, že někdo před mnoha lety přivezl hromadu sazenic na Zemi živitelku (tehdejší Mekka nadšených pěstitelů a sběratelů zajímavostí), udělal jim úžasné promo a tisíce lidí ji nakoupili a zasadili tam, kde zrovna měli místo, hlavně aby sousedé viděli, jakou že si pořídili exotiku. Tak se stalo, že se s těmito krásnými rostlinami často setkáme v kompozicích tak nevkusných, jaké jen u nás mohou být.

Juka je krásná rostlina pocházející z teplých a nikoli pouze suchých oblastí jižní části USA. Botanicky se řadí ke stálezeleným keřům, přestože spíše připomíná travinu nebo sukulentní rostlinu. Tvoří přízemní růžici vzpřímených, mečovitých listů, které při okrajích keře zčásti poléhají. I přes špičatý tvar jsou měkké (na rozdíl od yucca gloriosa). Okraje listů jsou vláknité a nejsou ostré. Jejich barva je matně zelená s nádechem do modrozelena. V druhé polovině června vykvétá skvostnými, krémově bílými květy ve tvaru boubelatých zvonků – tak trochu jako obří konvalinka – na až 180 cm dlouhých, velice pevných stoncích, které se ve větru nelámou. Jednotlivých květů je hodně a nakvétají postupně, jejich uspořádání na stonku je velmi efektní. Po odkvětu celý stonek odřízněte ostrými nůžkami až u země.

Juky vypadají skvěle, pokud jsou umístěny tak, aby dobře kontrastovaly s ostatními rostlinami v zahradě, které svojí neobvyklou stavbou a lehce exotickým vzezřením vhodně doplní. Uplatní se v běžných zahradách středoevropského stylu, když jsou vysázené například mezi jehličnany a dobře vypadají i v trvalkovém záhoně. Podle mého soudu nejvíce efektu se získá v tropicky laděných kompozicích, obsypané kamínky či oblázky, a rovněž v zahradách anglického stylu ve společnosti s dalšími stálezelenými rostlinami s kožovitými listy rozličných velikostí a tvarů.

Juka je nenáročná rostlina, která poroste v téměř jakékoli dobře odvodněné půdě. Z vlastní zkušenosti víme, že roste i na lehce podmáčeném stanovišti, ale kvete málo nebo vůbec. Dopřejte jí plné slunce. Rozrůstá se krátkými oddenky do čím dál hustšího trsu. Na jaře a na podzim lze nežádoucí nové rostliny oddělit. Velmi mrazuvzdorná rostlina – snáší až -30°C, možná více.

Poslední revize 28-11-2009.

TIP na luxusní péči:
Odstraňujte průběžně odkvetlé květy, které mohou hyzdit nově se otevírající zejména v deštivém období, kdy mají tendenci rychle zahnívat. Po zimě odřežte krajní listy, které mohou být roztrhané, spálené nebo jinak poškozené a ponechte pouze zdravé, aby rostlina vypadala stále svěže. Pokud máte pocit, že rostlina po odkvětu nevypadá zdravě a má kolem sebe nové sazenice, vyřízněte jí až u kořenů a nechte sílit pouze nové rostlinky kolem ní.