Jak daleko od sousedovy zahrady sázet? České právo.

 

Zdá se to jednoduché, že? Na první pohled ano, ale nebuďte bláhoví – je to zákon a za výklad či rozluštění jeho slov se platí. Někdy hodně. A aby vás to nestálo několik výplat nebo pokácení krásné borovice či nádherné magnólie, pojďte číst dál.

 

Tuto záležitost řeší § 1017 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (vyšel v platnost 2014), jehož doslovné znění je:

 

Zákon mluví o stromech, nemluví o keřích. Nevíme proč, zákon prostě nerozlišuje botanické kategorie, ale praktické dopady vegetace – její hmotu, růst a možné obtíže. V § 1017 je proto specifikuje nepřímo, údajem o výšce. Takže i pro výsadbu živého plotu z keřů, které v budoucnu nepřesáhnou výšku 3 metry, platí podmínka minimální vzdálenosti 1,5 metru od hranice pozemku, měřeno od středu výsadby (respektive osy keře).

 

Jak je to ve skutečnosti? Sami určitě vidíte, že zrovna toto se příliš často nedodržuje. Většina majitelů zahrad živý plot v nějaké formě používá – a benefit z toho mívají obě strany. Jenže jako lidé jsme každý jiný a nemusí být každému po chuti, že sousedův živý plot prorůstá až ke mně, z jakéhokoli důvodu. A jsem v právu, pokud požaduji, aby se to nedělo. Tuto situaci – a ještě o něco více – řeší další ustanovení občanského zákoníku, tentokrát už nikoli o vzdálenostech, ale o důsledcích.

 

Přesahující větve, kořeny a další části vegetace pak upravuje § 1016, který je pro živé ploty a keře klíčový:

 

Právě odstavec (3) je pro živé ploty zásadní. Říká totiž, že části jiných rostlin – typicky keřů a živých plotů – smí soused odstranit šetrným způsobem, a to bez nutnosti předchozí výzvy nebo posuzování míry obtíží. Pozor ale na slovo šetrně. To není prázdná fráze. Znamená to, že byste měli vědět, jak se daná dřevina řeže, kdy je k tomu vhodná doba a jaký zásah ještě snese. Nešetrným zásahem, který by rostlinu poškodil nebo zničil, byste se sami vystavili odpovědnosti. A co se plodů z přesahujících stromů týče, paradoxně je nesmíte otrhat se stromu, ale musíte umožnit sousedovi – majiteli stromu – vstup na váš pozemek je sklidit. Vy můžete sebrat jen to, co spadlo na zem = na váš pozemek. Nedává to moc smysl, ale takový je výklad právníků.

 

Každá rostlina něco produkuje. Listí, plody, pyl, stín, vlhkost. A někdy i zvuk – např. přílišné šustění bambusového lesa, které vás v noci dohání k šílenství nebo silný a dlouhodobý pach z hromady hnoje, která v příměstské zástavbě opravdu nemá co dělat. To všechno jsou projevy vegetace, které se neptají, kde končí váš pozemek a kde začíná sousedův. Právě tyto situace řeší občanský zákoník pod pojmem imise. Nejde už o to, kde byla rostlina vysazena, ale jaký má dopad na okolí. Ustanovení říká:

 

Z hlediska zahrady vidíme v textu zřetelně stín, vlhkost a odpad – ve formě listí, jehličí či plodů. Jak to chápat? Ne každé listí na sousedově trávníku je problém, a ne každý stín je automaticky nezákonný. Zákon pracuje se dvěma klíčovými pojmy: míra nepřiměřená místním poměrům a podstatné omezení obvyklého užívání pozemku. Jinak se proto bude posuzovat stín v husté vilové zástavbě se vzrostlými stromy a jinak na otevřeném pozemku, kde si někdo vysadil rychle rostoucí dřeviny těsně u hranice. Jinak se bude hodnotit pár spadaných jablek na podzim a jinak situace, kdy vám sousedova vegetace dlouhodobě bere světlo, zvyšuje vlhkost nebo omezuje možnost pozemek rozumně užívat.

 

Zákon zároveň vychází z toho, že zahradní prostory na obou stranách plotu jsou živou kulturou, která s sebou imise přirozeně nese. Neřeší se tedy jejich samotná existence, ale jejich míra. Litera zákona zde už nestanovuje přesná čísla ani vzdálenosti, ale nabádá k ohleduplnosti – k tomu, abyste se zdrželi všeho, co by při pohledu z druhé strany plotu vadilo i vám samotným. A právě proto patří imise k nejčastějším, ale zároveň i k nejsložitějším sousedským sporům, protože jejich posouzení vždy závisí na místních poměrech a v těžších případech i na předchozích soudních rozhodnutích.

 

Dodržení zákonné vzdálenosti výsadby (3 metry respektive 1,5 m) ještě neznamená, že jsme navždy v suchu. I strom vysazený v souladu s § 1017 občanského zákoníku se může v budoucnu stát zdrojem nepřiměřených imisí – typicky dlouhodobého stínění, masivního opadu listí či plodů nebo omezení užívání sousedního pozemku. V takovém případě už nejde o metry, ale o dopad, a ke slovu se dostává § 1013, který chrání souseda před imisemi přesahujícími míru přiměřenou místním poměrům.

 

Soudní praxe potvrdila, že ani „správně“ vysazený strom není nedotknutelný. Například rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. 12 C 282/2018 236, řešil spor o stínění způsobené vzrostlými douglaskami. Přestože stromy nebyly vysazeny v rozporu se zákonem, soud připustil zásah do jejich existence, protože jejich účinky podstatně omezily obvyklé užívání sousedního pozemku. Závěr je jednoduchý: zákonná vzdálenost je jen výchozí bod – pokud vegetace svými účinky dlouhodobě narušuje rovnováhu mezi sousedy, může soud rozhodnout o jejím omezení, a v krajním případě i o odstranění.

 

Sousedé se často domluví, že si vysadí stromy nebo živé ploty blíže k hranici pozemku, než stanoví zákon. Dokud se znají a mají stejnou představu o soužití, funguje to bez problémů. Zlom může nastat ve chvíli, kdy se jeden z pozemků prodá a objeví se nový vlastník, nebo do rodiny přijde nový člověk s novým názorem. Občanský zákoník sice připouští, že se sousedé mohou od zákonných vzdáleností odchýlit dohodou nebo místními zvyklostmi (§ 1017), ale běžná písemná či ústní dohoda zavazuje jen ty, kdo ji uzavřeli. Nový majitel pozemku jí vázán není a může se domáhat dodržení zákonných vzdáleností, i když předchozí vlastník s výsadbou souhlasil. Jiná situace nastává pouze tehdy, pokud je dohoda zřízena jako věcné břemeno (služebnost) a zapsána v katastru nemovitostí – pak „běží s pozemkem“ a musí ji respektovat i každý další vlastník. Jinými slovy: co je dnes přátelská dohoda mezi sousedy, může se po změně majitele snadno proměnit v právní problém, pokud není ošetřena i do budoucna.

 

Pokud užíváte pozemek nebo zahradu v nájmu, cokoli vysadíte, vztahuje se na to obecné pravidlo občanského zákoníku o součástech pozemku. Podle § 506 občanského zákoníku je součástí pozemku vše, co je s ním pevně spojeno, a to včetně rostlin a dřevin:

 

Jakmile tedy strom, keř nebo jiná trvalá vegetace zakoření v půdě, stává se součástí pozemku a tím i majetkem jeho vlastníka, nikoli nájemce. Takže i když jste rostliny pořídili na vlastní náklady a vysadili je se souhlasem pronajímatele, při skončení nájmu si je nemůžete odvézt. Odstranění výsadby by bylo zásahem do cizí věci. Jiná situace nastává pouze tehdy, pokud je ve smlouvě výslovně ujednáno něco jiného – například že nájemce smí po skončení nájmu výsadbu odstranit, nebo že mu bude poskytnuta náhrada. Vřele doporučujeme toto sepsat i ve formě nového dodatku, pokud stojíte o zahradu na cizím, protože bez takového ujednání platí jednoduché pravidlo: co v nájmu zasadíte do země, zůstává na místě.

 

Zákon nám dává jasná pravidla i právo se bránit. Ale když zahradu vnímáme jako živý prostor a místo, kde spolu lidé dlouhodobě sousedí, doporučuji vždy raději začít komunikací dřív, než vznikne problém. Říct sousedovi, co máte v plánu vysadit a dát mu možnost na to reagovat, nebo naopak mu včas říct, že vám něco z jeho zahrady vadí, a dát mu možnost situaci řešit sám. Právo by nemělo být prvním nástrojem, ale tím posledním – aby fungovalo jako pojistka, ne jako zbraň. A stížnosti na úřadech a řešení s právníky nechte až pro případ, když je soused fakt osel a nedá si říct.