.jpg)
Čemeřice (Helleborus) patří k rostlinám, které kvetou v době, kdy se příroda teprve probouzí. Pocházejí z více lokalit – západní a střední Evropy, Kavkazu, Balkánu a severní Afriky. I když jsou to místa z hlediska klimatu poněkud nesourodá, vždy je v době počátku jejich kvetení chladno a většina okolních rostlin i hmyzu ještě spí. Jenže ona si usmyslela, že v tuhle dobu kvést chce, aby všechny předběhla, a tak se podle toho musela vybavit. Jde o přesně zacílenou evoluční strategii (Napoleon by koukal!).
Stavba květu: když se role obrátí
To, co běžně považujeme za „okvětní lístky“ čemeřice (barevné, velké, nápadné), nejsou korunní plátky, ale kališní lístky (sepaly). Jsou dlouhověké a zůstávají na rostlině často i týdny po odkvětu. Jejich hlavní funkcí je vizuální signál pro hosta – opylovače – a ochrana vnitřních částí květu. Díky nim naláká správného konzumenta svého nektaru a udělá vše pro to, aby se zdržel co nejdéle a během oběda jí pomohl k potomkům. Jak?
Tím, že své pravé korunní plátky (petaly) čemeřice silně zmenšily a přeměnily v nektária – drobné, trubkovité nebo vakovité útvary, které produkují nektar. Popravdě nejde o to, že by se v průběhu kvetení měnily; květy se s nektárii už rodí – jejich nektariální funkce je dána už při jejich založení v květním meristému. Jinými slovy, nektárium je zde funkční označení pro petal (okvětní plátek), který ztratil okrasnou roli a specializoval se výhradně na produkci odměny pro opylovače – nabídl oběd, ale chce něco na oplátku.
Krátké okno příležitosti
Zatímco sepaly – barevné kališní plátky – jsou dlouhověké, nektária jsou překvapivě krátkověká. Aktivně produkují nektar jen po omezenou dobu, často jen několik dnů. Poté vadnou a opadávají, a to i v případě, že k opylení nedošlo. Čemeřice tedy nespoléhají na dlouhé čekání. Jejich strategie je založena na krátkém, ale intenzivním opylovacím okně, během něhož musí dojít ke kontaktu se správným opylovačem – něco jako speed dating, na jehož konci čekáte jasný výsledek, a nikoli marné doufání v telefonát.
Správný host k zimní hostině: čmelák
V zimních a časně jarních podmínkách je výběr opylovačů omezený. Včela medonosná je v této době často ještě málo aktivní, pestřenky se ještě nenarodily, avšak čmeláci už zvědavě obhlížejí terén. Patří k nejotužilejším hmyzím opylovačům – dokážou létat při nízkých teplotách, z hnízd vylétávají mnohem dříve a jsou venku do pozdních odpoledních hodin. Navíc, když najdou čerstvě otevřený květ s maximem nektaru, nemají důvod letět dál. Dosednou, uvelebí se, vytáhnou sosák, který zaboří do nektária, a tak trochu připomínají miminko, které saje z matčina prsu v polospánku. Pomalu, klidně, ale vytrvale.
Květ čemeřice jim nabízí chráněný prostor, kde mohou setrvat delší dobu. Trubkovitá nektária vyžadují zasunutí sosáku hluboko do květu, což zajišťuje opakovaný kontakt s tyčinkami i pestíky = aktivní opylení. Čmelák, který v květu doslova „bydlí“, je z pohledu rostliny ideálním partnerem: jedna dlouhá návštěva má větší opylovací efekt než mnoho krátkých a náhodných kontaktů.
Proč jen některé rostliny volí tuto cestu
Připadá vám to jako ideální manželství? Proč pak ve světě květin nejsou všechny květy a jejich petaly přeměněné v nektária? Jde o vysoce specializovanou strategii, která není univerzální a vyplatí se jen v určitých ekologických podmínkách – tam, kde je málo opylovačů, krátké období kvetení a vysoké riziko ztráty nektaru vlivem počasí. Čemeřice moc dobře ví, že i když chce za každou cenu vykvést brzy, musí být schopná svoje nádobíčko ochránit, pokud se počasí náhle zhorší. A nemůže si dovolit nektarem plýtvat podobně jako mnoho dalších květin kvetoucích během mnohem klidnějšího jarního či letního období, kdy ztráta jednoho či deseti květů nic moc neznamená – mají čas a sílu vytvořit si další. Proto těm ostatním květinám postačuje jednodušší model: nápadné okvětní plátky jako signál a nektar produkovaný jinde v květu.
Tichá, ale účinná dohoda
Když v i nepříliš teplém dni skloní čmelák přistane v květu čemeřice a zůstane v něm dlouhé minuty nerušeně pracovat, nepozorujeme náhodu. Sledujeme výsledek dlouhé evoluční dohody, v níž se setkává krátké opylovací okno, chráněná odměna a vytrvalý opylovač. Je to jeden z mnoha zázraků, které ukazují, kolika způsoby může být příroda dokonale sehraná, a přesto to nemusí být jediná možná cesta. Tak až příště uvidíte pomalého čmeldu, jak se dlouho pase v jednom květu s minimem pohybu, vzpomeňte si na to – že to není proto, že by to byl líný tlouštík, kterému se nikam dál nechce. Prostě ví, proč tam je, dělá dokonalou službu a květy mu jsou vděčné.
