ČESTNÉ MÍSTO PRO DENIVKU - článek z časopisu Dům a zahrada

Tento článek nemáme na svědomí my - zahradnictví, ale redaktor časopisu Dům a zahrada Radek Beneš, který se u nás v létě 2007 zastavil a naše zahrada jej natolik zaujala, že o ní napsal článek a nafotil desítky fotografií do listopadového čísla časopisu (str. 139-146). S jejich souhlasem jej publikujeme v nezměněné podobě i zde.
Pozemky v blízkosti obcí, které leží ladem a bez povšimnutí, jsou v takovém stavu většinou jen proto, že si málokdo dokáže představit na jejich čtverečních metrech bydlení sobě vlastní a když, tak pouze s přispěním velkých financí a neméně práce. Přesto se občas objeví někdo, kdo si na půdě zarostlé kopřivami, lebedou nebo pohlcujícím náletovým porostem dokáže ve své fantazii vykreslit dům i s pečlivě udržovanou zahradou a svým snům pak vdechne reálnou podobu. Výsledek stojí mnohdy za to!
Dvanáct hodin práce denně, málo času na koníčky, na sebe – typický obrázek manažera šestnáct let po sametové revoluci. I manažeři však mají své sny a někteří je i uskuteční, stejně jako náš hostitel. V jeho představách se rýsoval soukromý park v příjemném prostředí jižních Čech, který by svým zeleným hávem zakrýval dům postavený podle individuálních požadavků.
Oblíbené denivky. Při prohlídce současné zahrady lze jen těžko uvěřit, že byla místem, kde rostly jen bodláky. Nikdo z místních by si údajně na ladem ležícím pozemku ani ve snu nedokázal představit zahradu nebo bydlení. „Vlastně tady nerostly jen bodláky a vrby, v jednom z koutů pozemku rostly denivky. Tehdy jsem je vykopl, odložil na skládku sutě a zapomněl na ně. Na jaře mě překvapily – plno květů na hromadě odpadu! Zasloužily si tak čestné místo v zahradě,“ popisuje start budování zahrady náš hostitel. S pomocí ruky zkušeného architekta a následně vhodně vybrané firmy pak vyrostlo na zkultivovaném pozemku bydlení, jehož tvář nijak nenarušila ráz vesnice a přitom splňuje nároky na moderní bydlení.
Terénní úpravy. Zanedbaný rozsáhlý pozemek o ploše více než tři tisíce metrů čtverečních si žádal neméně rozsáhlé terénní úpravy, čímž se pomalu začal naplňovat dávný sen o vlastním malém parku. Terén si vlivem různého stupně zamokření vyžádal nákladné práce na odvodnění, odstranění nevyhovující zeminy a navrstvení nové. Půdní materiál byl přesouván tak, aby se vyrovnaly terénní nerovnosti, nebo aby naopak vznikly nové přírodní partie. Kámen z pozemku byl použit na vymodelování zdí, opěrných valů a chodníků, které dnes dodávají zahradě kýžený parkový nádech.
Atraktivitu své zelené oázy zvýšil náš hostitel přítomností rostlin v našich zahradách neobvyklých.
Rychlený park. Po terénních úpravách následovalo obstarávání rostlin. Protože každý park se stává parkem až v době, kdy jeho zelené osazenstvo dosahuje několika metrů, byl majitel připraven hledat rostliny již vzrostlejší. Navíc chtěl atraktivitu své zelené oázy zvýšit přítomností rostlin v našich zahradách neobvyklých. Jeho představám a požadavkům nabídka našich prodejců málokdy odpovídala, proto se vydal na nákup dřevin do zahraničí k renomovaným zahradníkům. Dovezenými rostlinami pak citlivě osazoval partie a zákoutí obklopující jeho dům. „Vzrostlé keře a stromy měly ještě jednu výhodu – bez problémů přezimovaly a ani jedna rostlina díky vyzrálým pletivům neodumřela, což se při nákupu u nás občas stávalo“, dodává k vyprávění o nákupech zeleně do jeho zahrady.
Trubače (Campsis) patří mezi rostliny, které jsou v soukromém parku velmi hojně zastoupeny a daří se jim tady.
Uprostřed zahrady za domem našel své místo bazén, který je blahodárným zdrojem uvolnění a relaxace uprostřed vzrostlé zeleně.
Na obytnou část navazuje zastřešená terasa, která volně komunikuje se zahradou pomocí kamenné podlahy přecházející v chodník.
V každém parku má své místo také rozlehlá travnatá plocha, na jejímž horizontu dřeviny více vyniknou.
Rostliny pro známé. Po kolaudaci domu většinou následují návštěvy známých, kteří jsou více či méně zvědaví na nové bydlení. Nejinak tomu bylo v případě našeho hostitele. Mimo jiné obdivovali vzrostlé stromy, keře a vůbec dřeviny, které v té době v našich zahradnických centrech vídali jen výjimečně. Zájem o vzrostlou zeleň se zvyšoval, proto majitel začal obstarávat vzrostlé rostliny i pro známé. Objem zboží s rostoucí poptávkou po vzrostlých dřevinách stoupal a z původní výpomoci kamarádům, z koníčka, se stala obživa. Dnes je v srdci malého parku soukromé zahradnictví, které se specializuje na vzrostlé dřeviny. Prodejní plocha volně navazuje na zahradu, takže má každý návštěvník možnost vidět při nákupu konkrétního jedince v jeho budoucí podobě, takže nikdy nekupuje zajíce v pytli.
autor textu: Radek Beneš fotografie: Radek Beneš