Magnolia 'SUSAN'

V letech 1955-1956 se podařilo v USA vypěstovat několik kultivarů krásné magnolie křížením m.liliflora a m.stellata. Výsledkem jsou středně vysoké až vyšší keře, které kvetou později než ostatní běžné jarní magnolie, čímž se vyhnou častým pozdním mrazům, jež poupata i květy nemilosrdně spálí. Všechny dostaly dívčí jména a liší se stavbou a barvou květu.

Květy magnólie Susan jsou mají tvar polorozevřených lilií nebo štíhlých tulipánů, navenek sytě růžové až červené, se světlejším vnitřkem, málokdy se na konci kvetení rozevřou tak jako např. Betty. Mezi jarními magnóliemi se jedná o nejsytěji zbarvenou odrůdu. Kvete na koncích loňských větví, velmi bohatě již jako mladý keř.

I po odkvětu jsou magnólie neméně atraktivní hustým olistěním, které si i přes léto zachovává svěží zelenou barvu. Stříhání se nedoporučuje, je-li však potřeba tvarovat mladou rostlinu, udělejte to na jaře co nejdříve po odkvětu.

Opadavé magnólie potřebují vlhkou, mírně až velmi kyselou zem a umístění na plném slunci nebo v lehkém polostínu. Mají mělké kořeny, které sbírají živiny hlavně při horní vrstvě země, proto je důležité při výsadbě věnovat největší pozornost přisypání kvalitní rašeliny, eventuálně s příměsí dlouhodobě rozpustného hnojiva, nad kořeny seshora. Ale pozor na zasazení příliš hluboko, s největší pravděpodobností jí tak vykopete hrobeček. Zasaďte ji tam, kde v okolí cca 2m od středu keře nebudete nic kopat ani rýt – tato kráska není zrovna družná a je chamtivá - nemá ráda, když ji otravujete u kořenů, kterými se rozroste doširoka kolem sebe. Je plně mrazuvzdorná. Díky velkým květům a listům ocení stanoviště chráněné před ostrým větrem a zamulčování kořenů, aby neztrácela vlhkost v žádném ročním období. Mrazuvzdorná do -27 až -29°C.

poslední revize 19-01-2009