SKOTSKO – země kopců, jezer a rododendronů


Skotsko je mnohem častěji cílem turistů s batohy a stany než kterákoli jiná část Britských ostrovů. Není také divu, protože oproti valné části Anglie, o níž se dá říci, že je placka, se ve Skotsku začíná terén radikálně zvyšovat. Pahorkatina se mění na hory a když projíždíte čím dál klikatějšími silnicemi, připadáte si podobně jako v alpském podhůří Rakouska či Itálie. Jen hustota obyvatel je tu znatelně řidší. Už prvním pohledem do kopců na vás cosi dýchne a buď si zdejší krajinu zamilujete nebo … nebo ne. Zřejmě neexistuje nic mezi. Toto rozhodnutí bývá často velmi rychlé a pomohou vám s ním stáda klidně se pasoucích ovcí, kterým jste naprosto ukradení, ale jakmile přijdete blíž, začnou zvedat hlavy a sem tam vás některá pozdraví. Zasvěcení ale ví, že se spíš jedná o něco jako „nemáte něco dobrýho ke sváče?“. Ovce se ale nechtěly nechat fotit, narozdíl od těchhle krasavců :-)

Všudypřítomný vítr, ať už mírný nebo bičující, s sebou přináší vlhkost tolik typickou pro celou Británii. Svým chladem a kombinací s mrholením či pořádným lijákem ale dokáže mnohdy potrápit více než českých -15°C. Počasí je hodně proměnlivé, o slunci se říká, že vychází pouze na předplatné, zato mraků je zde habaděj a zdarma. Nic z toho však nemůže odradit čerstvě zamilovaného návštěvníka.

Ta láska na první pohled chytla i mě a byla umocněna jednou z hlavních atrakcí země – zdejšími lochs = jezery. Nepátral jsem po Loch-nesské příšeře, takže nečekejte ani její fotografii. Nedaleko od Glasgow je jedno z největších a nejznámějších jezer – Loch Lommond. V polovině února sice dost potemnělé a nostalgické, ale podle počtu a typu místních ubytovacích zařízení je zřejmé, že v létě se to tu hemží turisty stejně jako rybáři.

Jakmile se odkloníte od hlavních cest a dálnic, silnice se změní v bizardního hada obtáčejícího kopce ze strany na stranu, kopírujícího každou nerovnost nahoru a dolů, takže si často připadáte jako na horské dráze. Cesty bývají široké jen na jedno auto, naštěstí jsou bohatě vybavené takzvanými passing places, kde se schováte před právě se blížícím místním Jeepem, který jede na váš vkus dost rychle, skoro jako by tu byl doma!

Smíšené lesy jsou dost podobné našim – hojně porostlé smrky, duby a břízami a v místech, kde nevytvořily úplný stín, ale zabránily prudkému větru prohánět se mezi kmeny, objevíte první podstatnou odlišnost od české flóry. A tou jsou volně, dalo by se říci planě rostoucí stálezelené listnáče. K těm nejčastějším patří rododendrony. Ano, právě ty, které si sázíme do zahrad a těšíme se z každého květu, jsou zde plevel. Roztahuje se všude, kam se jen dostane. Roste v humózním, vlhkém podrostu místních lesů, stejně jako v úžlabinách skalnatých kopců, kde se uchytil drápkem a těží z každé kapky deště, jež steče do škvíry mezi kameny, kam se rozhodl zapustit své mělké kořeny. Drzost zdejších rododendronů, zdá se, nezná hranic, když dokáží růst i epifyticky ve žlabu rozdvojeného kmene letitého stromu.

Dále jsou zde cesmíny s listy tak zoubkatými a ostrými, že si každé zvíře rozmyslí, zda se k nim přiblíží. Od podzimu do jara září do dálky jasně červenými korálky jejich lesklých plodů. Rostou divoce jako poměrně vysoké, vzpřímené keře. Nejsou tak krásné jako ty v zahradách, ale svou velikostí dost impozantní. V neposlední řadě stojí za zmínku hlodáš evropský (ulex europaeus), se kterým se setkáte téměř po celé Británii hlavně na náspech kolem dálnic, na sušších a chudých místech. Jedná se o velmi ostnitý keř s temně zelenými, úzkými listy, který právě v zimním období bohatě kvete jasně žlutými, drobnými květy jako pantoflíčky.

Stejně jako výše zmíněný rododendron tu díky vysoké vzdušné vlhkosti rostou epifyticky na stromech i kapradiny, podobně jako v subtropech. Semínka (spory) se uchytí v hustém mechu, který žije na kůře kmene a větví a pak už těží z jeho zásob živin a vody. Není to nic neobvyklého ani u nás, kde se tak děje v přírodních lesích a pralesích téměř výlučně na padlých kmenech. Zřídka se s tím setkáte ve větších výškách a na živých stromech jako zde. V místních podmínkách jim vyschnutí opravdu nehrozí, jen za rok 2006 spadlo přes 3000 mm srážek – to jsou 3 metry vody! To je pro Evropana naprosto nepředstavitelné množství vody, která zde všemu dodává tolik zdravého vzezření, stejně jako na druhou stranu, bohužel, i vyšší procento houbových a plísňových chorob. Vyjma nejvýše položených oblastí zde mrazy nejsou nikdy natolik silné, aby dokázaly tyto nežádoucí nemoci zničit.

Do Skotska jsem se vydal právě pro ty už zmíněné rododendrony. Nikoli s rýčem a lopatou pro ty plané, ale pro nádherné kultivary mnoha barev a rozmanitých listů. Na jedné farmě se tu nachází školka – rodinná firma, jejichž srdce rododendronům již po několik desetiletí patří. Specializují se na pěstování vzrostlejších kusů a i přes poměrně velkou vzdálenost pro transport nás jejich kvalita přesvědčila natolik, že vám je nabízíme i u nás.
Safro BIO